Informace o projektu 2013
V Indonésii:
Měsíc v Indonésii je sice krátká doba, ale byl to měsíc plný výzev, nových překážek i nadějí. Opět jsem pomáhala společnosti Turtle Foundation, tentokrát na ostrovech Mataha a Bilang – Bilangan (oblast východního Bornea). Od loňského roku je tu nastavena skutečně vysoká kvalita ochrany. Ochranáři přemísťují snůšky ohrožené zaplavením, pomáhají mláďatům do moře a zvyšují také povědomí o mořských želvách mezi místními lidmi.
Bohužel ne všichni místní ohrožené plazy chrání. Při cestě na ostrovy jsme v moři našli želvu, u níž dlouho nebylo jasné, jestli ještě žije, nebo je již mrtvá. Rybáři původně tuto karetu pravou s krásným krunýřem chytili, za ploutve přibili na dřevěnou desku, zaživa jí seřízli ozdobnou vrstvu z horní části krunýře a poté ji hodili zpět do moře jako odpadek. To vše kvůli želvovině, ze které se vyrábí a prodávají náramky, přívěsky a jiné ozdoby. Prodavačka v obchodě ví, že želvy jsou chráněné. Na otázku, proč tedy produkty z želvoviny prodává, však nevinně říká, že ona želvě nic neudělala, ona „jen prodává“. Ano a turisté „jen kupují“. Ovšem kdyby nebyla poptávka (kupci), nebyla by postupně ani nabídka, a tedy ani zabíjení vzácných želv. Problém je zejména v tom, že většina turistů neví, že levné suvenýry jsou vyrobeny z kriticky ohrožených zvířat. Prodavači anglicky nemluví a turisté zase většinou nerozumí indonésky.
Zaměstnanci Turtle Foundation proto začali vyrábět suvenýry ve tvaru želv z kokosových ořechů a z vápenatých schránek mořských mlžů vyplavených na pláž. Snaží se tak turistům nabízet alternativu a informovat je o problémech působených nákupem produktů z želvoviny. Pomoci zvýšit informovanost místních a přispět k redukci prodeje želvoviny i vajec želv nabízených místními jako specialita by mělo i želví pexeso v indonéštině, které v rámci projektu vzniklo.
V roce 2012 jsem pomáhala chránit želvy nejen na ostrovech Mataha a Bilang – Bilangan ale také na ostrově Sangalaki. Na tomto ostrově se ale začal stavět hotel. Ochranáři protestovali a odpověď starosty byla ta, že je z místa vykázal, a po deseti letech zrušil ochranářský program na ostrově. Deset z patnácti nakladených snůšek je tak dnes každou noc na Sangalaki vykradeno a prodáno ke konzumaci.
TF Project Report 2013 Indonesia ZDE:
Kromě těchto překážek i úspěchů se letos v Indonésii objevila i velká výzva. Na severní Sumatře jsem začala spolupracovat s ISCP (Indonesian Species Conservation Program) – ISCP bude v oblasti zjišťovat kvalitu center na záchranu mořských želv a následně bude místní učit, jak želvy chránit efektivněji. Uskutečníme i rozhovory s prodejci želvích vajec. Plánujeme, že díky tomu mimo jiné odhalíme líhní lokality želv, které se následně i s pomocí dobrovolníků budeme snažit chránit. Samozřejmou součástí projektu bude i vzdělávání místních lidí.
V České republice:
V ČR jsem během roku 2013 intenzivně pracovala na zvyšování povědomí veřejnosti o situaci mořských želv a způsobech, jak jim pomoci. Pořádala jsem přednášky spojené s promítáním fotografií (proběhlo jich 22), realizuji výstavy (Autocamp Sedmihorky, krajská knihovna Karlovy Vary, Brno, Praha …), publikuji články. Podařilo se vydat vzdělávací pexeso o mořských želvách, na indonéské velvyslanectví byl umístěn informační plakát (do místnosti, kde lidé žádají o víza) a začala intenzivní práce na nové deskové hře s tematikou mořských želv.
Dožijí se mořské želvy příštího století? (Vertebratus.cz)
